rtmp://vku47dwz5.rtmphost.com/kratkadlouhacesta/Svého otce jsem nikdy neviděl„… byl můj manžel u vojenské jednotky, já jsem se skrývala v horách. Po potlačení povstání koncem října 1944 mě i se čtyřletým synem Egonem a manželem, který za námi přijel, aby nás zavedl do bezpečí, odvlekli do koncentračního tábora v Seredi, kde nás hned od sebe oddělili. Mě i dítětem odvlekli do Terezína, manžela jako příslušníka armády do koncentračního tábora někde v Německu, kde byl spolu s dalšími příslušníky Československé armády na Slovensku zastřelen. V koncentračním táboře Terezín jsem porodila svého druhého syna Fedora, který se narodil již jako pohrobek a nikdy neviděl svého otce.“
Duch doby za hlubokého komunizmu charakterizuje poslední odstavec na zažloutlém papíru:
„Politicky jsem organizovaná nikdy nebyla. Nyní jsem členkou Svazu československo-sovětského přátelství, Revolučního odborového hnutí a účastním se stranických školení. Mám dva nezletilé syny, kteří chodí do školy, a jediným zdrojem mých příjmů je můj plat. Čest práci. Gálová Barbora“
Roku 1994, na matčině pohřbu, pan Lenský vyprávěl, jak s otcem šli při pochodu smrti ze Sachsenhausenu do Schwerinu: „...A na tom pochodu smrti jsme procházeli jednou německou vesnicí. Bylo právě dvanáct hodin, pamatuji si to jako dnes, neboť na věži zvonili poledne. A to se právě vyměnili esesáci. Vlekli jsme ho, jak se dalo. A jeden z těch esesáků se optal, co je s ním, a ať jde. Neměl už sil. ,Táhnout ho nesmíte. Nést ho nesmíte. Všechny vás postřílím.‘ Tak co jsme mohli dělat, rozkaz je rozkaz. Věděli jsme, co to znamená, mrtvých leželo všude po cestách plno při tom pochodu. A tehdy v té vesnici, přesně o té dvanácté, se ti esesáci vyměnili a jeden ten sviňák povídá: ,Tak když nemůže…‘ Tak Gál si dal ten vězeňský kabátek přes hlavu, na oči, aby to neviděl, a on mu ho strhl a takto, tím černým samopalem, ho střelil přesně do čela.“
To už jsem věděl, že se musím vypravit na cestu. Je třeba zaplnit to nepatřičné prázdno po otcově krátkém a nenaplněném životě. Otec by si však zasloužil epos. Epos o mladém muži, který se narodil židovským rodičům v malém slovenském městečku a rodiče ho nechali vystudovat, aby převzal hospodářství. O muži, kterému okolnosti dopřály jen několik let manželství. O muži, který se za fašistického Slovenského státu změnil z váženého spoluobčana na prašivého židáka. O muži, kterého v třiceti pěti letech, na samém konci války, zastřelili jen proto, že neměl sílu jít.
Chci tuto knihu napsat pro své děti a pro děti mých dětí. Chci, aby věděly, že děd a praděd žil, měl jméno, domov, rodinu. Na smrt ho poslali někteří sousedé. Chtěl bych též připsat příběh svého života. Zažil jsem totiž v akci děti a děti dětí některých rodáků mého táty. Kdyby se naskytla příležitost, pošlou mne, moje děti i jejich děti na smrt znovu. Ne že bych si myslel, že napsané slovo zastaví ruku hajzla, ale považuji to za svou povinnost. Stejně tak jako projít cestu ze Sachsenhausenu do Schwerinu či zasadit v Partizánské Ľupči pamětní desku. Bylo by pěkné, kdyby se mé děti, jejich děti a děti jejich dětí občas v Partyzánské Ľupči zastavily, položily kamínek, zašly do blízké salaše na sýr a žinčici, pohovořily s místními rodáky. Asi bude též zapotřebí občas znovu postavit vyvrácené náhrobní kameny.
]]>Všichni bližní„Ty židáku!“
Kdykoliv jsem mluvil se svědky a oběťmi holokaustu, vždy jsem nechápavě naslouchal, jak se vztahy sousedů k integrovaným a často i sekulárním Židům měnily skokem. Ze dne na den staří přátelé zavírali před nimi dveře svých domovů, odsedali si od stolu, kde se léta společně scházeli, přestávali komunikovat. A chovali se tak dříve, než se v ulicích objevily uniformy domácích či německých nacistů, dříve, než byly přijaty rasové zákony. Stavidla většinou uvolňovaly fašizoidní politické doktríny, vůdcové a šance na osobní profit.
Holokaust Romů temnou stránku lidské duše usvědčuje z obzvláštní zhovadilosti. Romové totiž neměli nic, na čem by se dalo profitovat. A jejich úděl desetiletí po skončení války je mementem. Fakt, že tato deviace masivně postihuje především takzvané intelektuály, je děsivý, a je opravdu jedno, jestli postiženým touto nemocí svítí oči svatou vírou nebo jenom touhou po majetku.
Mé putování ke kořenům lidské zvlčilosti však odhalilo, že opravdu nejde o selektivní, protižidovské, protiromské… emoce. Jde o lidskou schopnost nenávidět jiného člověka z pouhého sklonu. Racionalizace tohoto sklonu je druhotná. Říkám-li však A, nutno říct také B: Za každým živým a přeživším je také příběh jiného – ochránce, spravedlivého, dobrého člověka. Fakt, že tyto příběhy jsou v portfoliu svědectví menšinové, by neměl zastírat skutečnost dvou rovnocenných stránek duše lidských bytostí.
Cestou po stopách svého táty jsem se například potkal s příběhy německých antifašistů. Už na počátku Třetí říše byli umísťováni do táborů v Dachau, Sachsenhausenu a jinde. Přežili nemnozí a po svém návratu patřili mezi první, kteří se omluvili za holokaust. Prý mohli udělat více. To na Slovensku ještě v čase, kdy jsem psal tyto texty (rok 2008), seděli ve vládě obhájci fašistického Slovenského státu a v katolickém kléru zastávali významné posty lidé, kteří považovali jeho prezidenta a římskokatolického kněze Jozefa Tisa za osobnost hodnou svatořečení.
V Sachsenhausenu a v lese u Belowa jsem viděl také čerstvé stopy po žhářských útocích německých neonacistů. To, že připomínám jejich národní příslušnost, neznamená nic podstatného. Ty české a slovenské jsem totiž poznal zblízka předtím. Měli holé hlavy, na nohou kanady, vymakaná těla, a za sebou hezkou řádku rasově, etnicky a národnostně motivovaných násilných deliktů. To vše šedesát tři let po válce, kdy například na místě koncentračního tábora v Letech u Písku stojí pořád velkovýkrmna vepřů.
]]>O lidech a lidechzařízení 5) Než pochopili, že situace je opravdu beznadějná, bylo pozdě. Možná také nedoceňuji fakt, že svět v tom čase nejevil o oběti nacizmu zájem. Slyšel jsem větu jedné statečné ženy, která byla přesvědčena, že „nikdo Židy nechtěl!“ A copak vím, kolik lidí řešilo situaci sebevraždou nebo aktivní účastí v hnutí odporu?
Zmiňoval jsem se o jediném případu z naší rodiny, kdy mladá žena a její mnohem starší manžel emigrovali včas do Anglie. Setkal jsem se svou tetou v Londýně poprvé až počátkem devadesátých let. To už se rozpadl komunistický režim a my konečně mohli cestovat po světě. Ta stará žena mi řekla: „Můj manžel měl tušení, že bychom neměli zůstat a čekat na příchod Němců. O tom, co se doopravdy stalo, jsme se dověděli až po válce.“
Příběh Rudolfa Vrby (Waltra Rosenberga) a Alfréda Wetzlera, kteří utekli z Osvětimi a dlouho před koncem války podali svědectví o průmyslovém vraždění lidí, je jedním z mnoha důkazů, že svět nevěřil a nechtěl věřit ani v době, kdy osvětimská krematoria chrlila popel z tisíců mrtvých těl. Že by válečná strategie? Tichý souhlas? Vždyť kdo chtěl znát, o co nacistům jde, musel vědět. Prozíravý velkopodnikatel Baťa například poslal židovské zaměstnance do svých filiálek po světě včas, a zachránil tak jejich životy.
Mnoho let po válce jsem byl konfrontován se syndromem uvařené žáby. Byl spojován s komunizmem a spočívá v tom, jak lidé necítili, že voda kolem nich je pořád teplejší a teplejší, až najednou bylo pozdě na útěk před uvařením. Bože, jak jiný by mohl být můj osud, kdybychom včas odešli někam daleko! A jak jiný mohl být, kdyby byl táta vydržel kráčet na své poslední cestě ještě několik hodin.
Když jsem poprvé navštívil svou londýnskou tetu, ukazovala mi rodinné fotografie. Mezi nimi také fotku, na které se usmívaly děti, vnoučata a pravnoučata přeživších. Evropani, Američani, Brazilci… Tváře bílé, žluté, hnědé… Směs mnoha ras, etnik, kultur. Židé? Ne, lidé!
]]>Holokaust v datechPo stopách tragédie, Archa, Bratislava 1991).
Suchá fakta hovoří jasně:
V období první republiky (Československo od svého vzniku roku 1918 do mnichovské dohody roku 1938) žilo na Slovensku asi 135 tisíc židovských občanů. Po První vídeňské arbitráži (2. listopadu 1938) tu bylo 89 tisíc Židů (3,6 % z celkového počtu obyvatel), ostatní se ocitli na území Maďarska.
Už v době tzv. druhé republiky (Československo v období po podepsání mnichovské dohody do vzniku protektorátu, 1. října 1938 – 14. března 1939) na Slovensku začal proces politické, hospodářské, sociální a občanské diskriminace a perzekuce zdejších židovských obyvatel. V noci ze 4. na 5. listopadu bylo ze Slovenska násilím vyvezeno 7 tisíc židovských obyvatel za novou slovensko-maďarskou hranici.
Židovské politické strany, ale i jiné spolky a organizace byly rozpuštěny. Po vzniku samostatné Slovenské republiky se antisemitská opatření stala organickou součástí oficiální vládní politiky. V rámci řešení židovské otázky přijal Sněm Slovenské republiky čtrnáct zákonů (z toho dva ústavní) a vláda vydala více než čtyřicet nařízení. Jednotlivá ministerstva, respektive ústřední orgány, vydaly tisíce protižidovských vyhlášek, oznámení a příkazů. Ministerstvo vnitra Slovenské republiky již v listopadu 1939 vydalo úřední předpis, podle kterého je třeba Židy považovat za nepřátele Slovenského státu a slovenského národa.
V dubnu 1939 byla přijata první definice židovského obyvatele, postavená na konfesním kritériu. Další právní normy postupně vylučovaly Židy ze zaměstnání, ze svobodných povolání, zakazovaly jim vlastnit některé předměty osobní potřeby, vyloučily je z armády, nařizovaly jim vykonávat nucené práce atd. Tento proces byl provázen vulgární antisemitskou propagandou, vydíráním, výtržnostmi a násilím zaměřeným proti skupinám i jednotlivým osobám židovského původu.
Na jaře 1939 začal takzvaný arizační proces, který postupně zbavoval židovské občany jejich majetku všeho druhu. V rámci arizace bylo Židům odebráno 100 tisíc hektarů půdy, 13 tisíc podniků, tisíce bytů a domů. Jejich bankovní konta a cenné papíry byly zablokovány a nakonec jim byly zabaveny i jednotlivé druhy hmotného majetku, včetně věcí osobní potřeby.
Od konce léta 1940 se řešení židovské otázky ještě zradikalizovalo. Německý poradce pro židovskou otázku Dieter Wisliceny přišel s plánem: „Zbavíme zdejších osmdesát devět tisíc Židů příjmů a majetku, z čehož vyvstane problém, který bude nutno řešit jejich vystěhováním.“ Tato idea se naplnila během jediného roku, kdy vláda v záři 1940 získala od parlamentu plnou moc k řešení židovské otázky. Na konci tohoto procesu byl v září 1941 přijat tzv. Židovský kodex (či oficiálně nařízení č. 198/1941 Slov. z. o právním postavení Židů), jedna z nejkrutějších právních norem v moderních dějinách Evropy. Pojem židovský občan byl v něm definován na rasovém principu. Židé již nebyli zbavováni pouze svého majetku a občanských práv, ale i základních lidských práv. Museli nosit označení, nesměli volně cestovat, nakupovat, stýkat se s árijci, museli bydlet na vykázaných místech, byli vyloučeni ze škol a návštěv kulturních, sportovních a veškerých veřejných akcí, nesměli se shromažďovat, byla pro ně vyhlášena večerní i ranní policejní hodina, byli násilně odváženi do nejrůznějších pracovních táborů a středisek. Společensky byli izolováni, diskriminováni a lidsky ponižováni.
Postupně se však Židé stali pro úřady vážným sociálním problémem. Co si počít s takovým množstvím obyvatel bez majetku, příjmů a bez zaměstnání? V říjnu 1941 dali nacisté slovenské vládě nabídku, že může všechny své židovské obyvatele odsunout na východní území okupovaného Polska. V prosinci 1941 byla uzavřena dohoda o deportaci slovenských Židů na práce do nových domovů, přičemž se slovenská strana zavázala za každou odsunutou osobu zaplatit Německu pět set říšských marek a zbavit deportované osoby státního občanství. Německá strana se zase zavázala, že vystěhované osoby nikdy nepošle zpět a jejich majetek navždy zůstane ve vlastnictví Slovenského státu.
Od 25. března 1942 do 20. října 1942 bylo ze Slovenska vypraveno 57 transportů na východ do nových domovů, ve kterých bylo v dobytčích vagónech vysídleno 57 628 lidí. Z nich přežilo vyhlazovací tábory jen asi 600 osob. V prvních sedmi transportech byli mladí muži a ženy určení na práce. Od 11. dubna 1942 byly vypravovány rodinné transporty, včetně starců, dětí i tělesně a duševně nemocných osob. Devatenáct transportů skončilo v Osvětimi a třicet osm deportačních vlaků směřovalo do vyhlazovacích táborů v lublinském vojvodství.
Deportace probíhaly bez zákonného podkladu, a proto Sněm Slovenské republiky přijal v květnu 1942 ústavní zákon, kterým je legalizoval, ale zároveň určil skupiny židovských osob, jež mají být dočasně nebo trvale ponechány na Slovensku.
Deportacím se vyhnuli lidé potřební pro státní hospodářství. Útěkem do Maďarska se zachránilo asi 6 tisíc osob. Několik desítek mladých lidí přešlo do ilegality. V roce 1942 byla Slovenská republika jedinou nacisty neokupovanou zemí, která deportace židovského obyvatelstva uskutečnila vlastními administrativními a mocenskými silami.
Po první vlně deportací zůstalo na Slovensku okolo 20 tisíc výjimečných židovských obyvatel a asi 4 tisíce Židů bylo internovaných v tuzemských pracovních táborech a střediscích. Pokusy o obnovení transportů v roce 1943, respektive na jaře 1944, zůstaly neúspěšné. Surová antisemitská propaganda sice pokračovala dál, ale dodržování protižidovských nařízení dostávalo viditelné trhliny. V dubnu 1944 utekli z Osvětimi dva židovští vězni, Alfred Wetzler a Walter Rosenberg, kteří vypracovali tzv. Osvětimskou zprávu o skutečném poslání a výsledcích tohoto vyhlazovacího tábora. Zpráva byla propašována do zahraničí, kde jejímu hrůznému obsahu adresáti dlouho odmítali uvěřit.
K radikální změně došlo na podzim 1944, po obsazení Slovenska nacistickými jednotkami, které přišly nejen vojensky potlačit ozbrojené povstání, ale i definitivně vyřešit židovskou otázku. Obětí druhé vlny deportací, která trvala od 30. září 1944 až do 31. března 1945, bylo 13 500 Židů, ze kterých přežili necelé 4 tisíce. Prvních šest transportů směřovalo do Osvětimi, 5 transportů odešlo do Terezína, respektive do dalších koncentračních táborů na německém území. Asi 1 200 Židů bylo povražděno přímo na Slovensku. Díky pomoci většinového obyvatelstva se na Slovensku zachránilo asi 10 tisíc židovských občanů, kteří v době německé okupace už nemohli spoléhat na ochranu žádných zákonných výjimek. Několik stovek Židů se aktivně zapojilo do ozbrojeného povstání.
Povstalecká Slovenská národní rada už ve svém prvním legislativním nařízení anulovala všechny protižidovské právní normy platné na území Slovenské republiky. Obětmi konečného řešení se stalo i 37 tisíc Židů z jižních oblastí Slovenska, které v listopadu 1938 anektovalo Maďarsko. Jeho vláda sice též uskutečňovala antisemitskou politiku, ale deportace a vyvražďování tamějších Židů začaly až na jaře 1944 po okupaci Maďarska německými jednotkami.
]]>Stát je svině
Koukala se na ty národovecké papaláše se značnou nedůvěrou. Říkala, že ty tváře, symboly a rituály už jednou viděla. I já jsem přirozeně podezíravý k lidem, kteří mají lásky ke státu plná ústa. Jistě, když stát funguje a poskytuje lidem – za jejich peníze – dobrý servis, je nutno ho respektovat. Moje identita se však spíše vztahuje k jazyku, teritoriu, kultuře a kulturnosti. Kulturnost Hitlerova nebo Tisova státu se ovšem stala přehlídkou násilí, a to násilí brutálního a nelidského. Nelidského ve jménu ideologie, která skloňovala lid a národ jako své božstvo. Je vcelku jedno, jestli slovenské Židy stát nejdříve zbavil práv, pak majetku a nakonec také životů pro jejich majetky (neničte židovský majetek, bude váš!), z archetypální nenávisti (k těm, kteří nám ukřižovali Krista), kvůli víře v konspirační teorie (světu vládne židovská lobby), z animální averze k jinakosti (naše krev a naše půda) či z obyčejné servilnosti a strachu (Německu malé Slovensko nemůže odporovat). Podstatné je, že stát likvidaci vlastních občanů legitimizoval.
Píšu tyto řádky za svým stolem, ve svém domě, v míru, demokracii a v hmotném dostatku. Přesto cítím, že není důvod k optimizmu. Možná je to důsledek středoevropské zkušenosti posledních sedmi desetiletí, kdy se střídaly různé verze totalit. Každopádně chápu vlastenectví spíše jako emoci, jako vztah k místu, k jazyku a ke kultuře, kterou jsem byl odkojen, aniž jsem měl možnost volby. Moje a bratrova kamarádka Denisa Elbert opouštěla naše městečko a náš stát dvakrát. Poprvé to bylo v transportu do Terezína a podruhé po roce 1968 do emigrace. Pochybuji, že přechovává nějaké líbezné pocity vůči instituci státu, vím však, že s mnoha Slováky udržuje dlouhodobě přátelský vztah. Její syn je ovšem už Američan.
]]>Útěky, úniky
Vraťme se však do časů, kdy vše začínalo. Na Slovensku byly přijaty rasové zákony, oficiální politika a média vytvářely atmosféru, ve které rezonovalo: Slovensko Slovákům!, Za Boha a za národ!, Zbav se svého Žida! (…) Rozpadala se stará smíšená přátelství, lidé dobrého původu si začali brousit zuby na majetky svých sousedů, muži přicházeli o práci, ženy o právo nakupovat v obchodech pro čistokrevné, děti o právo hrát si a chodit do školy s ostatními. Unikat a utíkat se dalo do sebe, do zahraničí, na onen svět, do hor, do iluzí, k Bohu. Náš strejda šel do hor, teta do Anglie, Denisin táta na onen svět. Kam asi unikal a utíkal můj táta? A kam krátce vdaná máma? Kam se dalo unikat a utíkat v Ľupči, kde si lidi viděli do talířů a kde bylo potřebné povolení, když jste chtěli vycestovat do nedalekého okresního města? S odstupem mnoha let se dá spekulovat o čemkoliv. Já dnes spíše přemýšlím o utíkání a unikání jako potencionalitě mé rodiny, mých dětí, mých bližních.
Před antisemitizmem a nacionalizmem jsem odešel ze Slovenska do Čech. Zdá se mi, že čím více lidí a čím pestřejší je jejich skladba, tím jistější je existence. Říkám si také, že v liberální demokracii je těžko představitelné, aby atmosféru standardního soužití nahradila etnická a národní nevraživost přerůstající v násilí. Nemysleli si však přesně totéž naši rodiče a prarodiče v polovině třicátých let? A kdyby přišlo na lámání chleba, budu schopen ve svých třiašedesáti sbalit do kufru nějaké šatstvo, oblíbenou knihu, léky, disponibilní hotovost, a vyrazit? A kam? Obecně nejjednodušší je zřejmě unikat k iluzím. Říkat si: To už se nemůže stát!, To snad lidé nedopustí!, Snad se rozpomenou, co jsem v životě udělal, a dají pokoj!, Určitě je zastaví můj věk a bílé vlasy! (…) Jenom ty děti a vnuci aby to stihli. Přesně tenhle typ unikání však stál za disciplinovaným nastupováním evropských Židů do vagónů směr Terezín, Osvětim, Sachsenhausen… Tedy utíkat lze jen do hor, což je jenom metafora pro aktivní odpor.
Už ani nevím, kde jsem to četl a kdo to řekl: „Kdo chce mír, musí být připraven na válku!“
]]>Dožínky 1942„Udělali jsme to na příkaz Boží: Slováku, setřes ze sebe, zbav se svého škůdce!“
Ještě třiašedesát let po válce, když jsem se v rozhovoru pro deník SME zmínil o této jeho hanebné roli, přišla mi záplava anonymních antisemitských nadávek. Není divu, katolický klérus na Slovensku nemá ani dnes jasno, zda by Tiso neměl být poctěn svatořečením. V obecném slovenském povědomí, stejně jako v Augiášově chlévě, pořád existuje hrubý nános nevyklizeného hnoje. Kdyby nebylo těch desetitisíců okradených a potupně povražděných lidí, tak by byli slovenští nacionalisté jenom komické figurky. Komické, protože provincionální a tupé.
Začtěte se například do výroků místopředsedy vládní Slovenské národní strany, muže jménem Rafael Rafaj, publikovaných v květnu 2008: „… konzumně orientované euroatlantické západní kultuře je potřeba ,jemně naznačit‘, že svoji úlohu ve spirále vývoje již splnila a pro další rozvíjení kolektivního vědomí má uvolnit prostor slovanské kultuře.“ Nebo: „… tak jako se mění časy, mění se i vyvolený národ a nyní je tímto vyvoleným národem národ slovenský! Je vyvolený i proto, že Slováci jsou nejmorálnějším národem, který nemá žádné politické hříchy.“
Chtělo by se smát, kdyby nebylo těch zdevastovaných hřbitovů a synagog. S upřímným pohrdáním se dívám i po mnoha desetiletích na archivní záběry, které ukazují prezidenta Tisa na dožínkách v roce 1942. Ten člověk mluví o deportacích, lidé poslouchají, projdou kolem svého vůdce v průvodu, a pak se rozběhne tanec a zábava. Hezky národně a národovecky. Hraje lidová hudba, mává se slovenskými vlaječkami, jedí a popíjejí se domácí slovenské speciality. V roce 1942!
Dnes, ve 21. století, mám pořád pocit, že k nám skvělý portugalský básník a spisovatel Fernando Pessoa (1888–1935) promlouvá z jiného vesmíru:
„VLASTENEC? Ne, jen Portugalec.
Zrozen jako Portugalec, jako zrozen blond s modrýma očima.
A když už zrozen k mluvení, nějakým jazykem mluvit musím.“
Když mluvil Hitler, tak mluvil Führer. Vlajky, uniformy, média, bubny, srovnané zástupy árijských bojovníků, mladé ženy na pokraji hysterie. Když mluvil Tiso, tak poslouchali a přihlíželi subalterní úředníci, vesničtí gardisté. Trochu si zařečníme a pak si dáme jitrničky, vínko, pálenku. Důsledky byly v obou případech stejné – genocida, což je slovo označující něco, co říše zvířat nezná. A vlastně do 20. století to neznal ani lidský slovník. Genocida se vším všudy, přičemž ta slovenská byla v konečném součtu k nerozeznání od té německé.
]]>Vlaky do neznáma„Hledáte někoho?“ Řekl jsem, že jsem Gál a přišel jsem si prohlédnout rodný dům. Žena se rozplakala: „Byly to hrozné časy. Když vás nakládali na vozy, Egonko se ptal mého muže: ,Že nás nezabijou?‘“ Mému staršímu bratru Egonovi byly tehdy čtyři roky.
Představuji si lidi, které nakládají do náklaďáků a vagonů s několika kilogramy jejich majetku, aby je vyexpedovali, proti jejich vůli, někam do neznáma. Někteří si možná mysleli, že je to na práci. Většina ovšem neměla tušení a okolnosti jim ani nedávaly šanci kloudně uvažovat. Řev a pohánění. Moje teta si pamatuje z nádraží, kde je nakládali, jediné slovo: „Los! Los!“ S malými dětmi a starými rodiči. Pak se trmácejí hodiny a dny bez vody, jídla, bez záchodů. Na konci je rampa, selekce, dřevěné baráky, plynové komory, krematoria. Zkuste se vžít do jejich situace.
V jednom z takových vlaků se trmácela do Terezína i moje máma. V pokročilém těhotenství, se čtyřletým dítětem. Na zemi, obklopená asi šedesáti těly, pět dnů. Prý jí přes kolena leželo mladé děvče a spalo. Bála se pohnout, aby ho nevzbudila. V jiném vlaku, směr Sachsenhausen, seděl můj táta. Byla zima 1944. V Oranienburgu jsme v roce 2008 mluvili se starou ženou, která vzpomínala:
„… dorazil opět jeden transport. Venku mráz, vagony byly otevřené a vyklápěcí. Vespod byli mrtví – udušení, nahoře mrtví – zmrzlí. Ze středu se jako červi soukali ti, co přežili.“
Do vlaku člověk nastupuje s lístkem a představou cílové stanice. Ti lidé neměli ani jedno, ani druhé.
]]>Banální zlo?špína. Proč, to jsem pochopil až při čtení knihy o zvláštních komandech v Osvětimi Svědkové z továrny na smrt. Nacistická propaganda označovala Židy za škodlivý hmyz. Himmler to na setkání gruppenführerů SS v září 1943 v Poznani řekl dostatečně výmluvně: „Na antisemitizmus musíme pohlížet stejně jako na odvšivení. Zbavit se vší, to není otázka světového názoru. To je záležitost čistoty. Stejně tak antisemitizmus pro nás nebyl světonázorovou otázkou, ale záležitostí hygieny. Brzy se vší zbavíme“
Tak proto se v plynových komorách Osvětimi uplatnil Cyklon B – účinný prostředek na ničení hmyzu! Byla to ovšem hygiena vpravdě ekonomická. Mrtvým se kleštěmi vytrhávaly zlaté zuby, odebíraly protézy, stříhaly vlasy. Z těl mužů, žen a dětí bylo nutno vytěžit maximum. Když 27. ledna 1945 osvobodila koncentrační tábor v Osvětimi sovětská armáda, našli vojáci ve skladech ještě sedm tisíc kilogramů zabalených ženských vlasů, připravených na expedici ke zpracovatelům, hory tělesných protéz, holicích štětek, dětských botiček a jiných věcí. To vše byly pozůstatky zvláštního zacházení, jak se říkalo v hantýrce SS hromadnému zplynování a spalování lidí.
Lékař SS Johann Paul Kremer si při výslechu v roce 1947 vzpomněl na tuto scénu: „Zvlášť nepříjemné bylo zplynování na kost vyhublých žen z ženského tábora, jimž se obecně říkalo muselmanky. … Jako anatom jsem viděl mnoho strašných věcí, měl jsem často co dělat s mrtvolami, ale to, co jsem viděl tehdy, se nedalo k ničemu přirovnat.“ Kremer zde popisuje událost z 5. září 1942. Už 6. září však v jeho deníku čteme tento zápis: „Dneska v neděli vynikající oběd: rajská polévka, půlka kuřete s bramborami a červeným zelím, moučník a skvělá vanilková zmrzlina.“ To jistý Samuel Hejblum, vězeň ze zvláštního komanda, má jiné vzpomínky: „Stál jsem s přítelem Simonem na vozíku, nakládali jsme mrtvoly, mimina, starce, ženy, a nakonec… nakonec jsem z plynové komory vynesl i mrtvolu své matky.“
Nejdrastičtější příběhy se ovšem odehrávaly na rampách při selekci (Půjdu s matkou a dítětem vlevo, anebo s práceschopnými vpravo?), v barácích (Vezmu nemocnému a slabému sousedovi tu kůrku chleba, anebo ne?), v plynových komorách, kde vězni zvláštních komand nacházeli malé děti ušlapané pod těly, která se vzpínala v posledních křečích někam vzhůru. Ještě chvíli zůstat naživu. Alespoň chvíli. Podobně to cítili povstalci ve varšavském ghettu, v Treblince, Soriboru a jinde. A také ti, kteří za zdmi terezínského ghetta organizovali večerní diskuse z dějin filozofie, religionistiky, fyziky… nacvičovali s dětmi divadlo, pořádali koncerty.
Život jako – dokdy? V koncentračním táboře v Letech u Písku si Romové svou chvilku života vykupovali beznadějnými útěky. V osvětimském cikánském táboře zpěvem.
]]>Rodné město Terezínprovinili. Na zdích baráku stopy po žhářském útoku místních neonacistů více než půl století po válce.
V Terezíně jsem chvíli pobyl v domě, kde jsem se narodil. Bydlí tam dnes lidé, kteří nemají tušení, že tam byly kdysi uvězněné ženy s batolaty. Zde jsem se koncem března 1945 narodil a zde poznával svět můj, tehdy ani ne pětiletý, bratr Egon. To už se v Sachsenhausenu schylovalo k rozhodnutí o likvidaci všech svědků.
Sachsenhausenem a Terezínem se dnes valí zástupy návštěvníků. Krematoria, místa poprav, pitevny… Jsou vybaveny popiskami, fotografiemi, exponáty. Jsou zde průvodci, prodejny artefaktů, bufety. Jak v Sachsenhausenu, tak v Terezíně je na vstupní bráně nápis Arbeit macht Frei.
Do jednoho koncentračního tábora chodím už léta pravidelně rok co rok, vždy 13. května. Je v Letech u Písku a byl zřízen pro Romy. Vím totiž, že pokud chodí po našich ulicích lidé ve strachu jenom kvůli své jinakosti, tak ani my Židé nejsme bezpeční. A Romové chodí ve strachu pořád.
Sachsenhausen, Terezín, Lety u Písku – památníky lidské zvlčilosti. Zvlčilosti pachatelů a jejich následovníků, kteří splynuli v jediný efektivní celek. Zvlčilosti obětí, které byly zbaveny lidské podoby promyšleným týráním. A zvlčilosti diváků, kterým tento způsob řešení židovské i romské otázky zevšedněl.
]]>Sachsenhausen
Roku 1934, po tzv. Röhmově puči, po němž SA ztratilo moc, převzali tábor složky SS. Pod jejich velením složek SS bylo provizorní zařízení v centru Oranienburgu zrušeno. Koncentrační tábor v Sachsenhausenu byl vybudován v létě 1936 podle projektu, který se stal vzorem pro všechny další, větší i menší, nacisty budované koncentráky. Projekt vznikl pod dohledem Heinricha Himmlera, krátce po jeho jmenování říšským vůdcem (Reichsführerem) SS. Architektura tábora, rozmístění a účel jeho jednotlivých zařízení, stejně jako organizace života v něm, jsou příkladem nacistické architektury, která měla zbavit lidi jejich důstojnosti, lidské integrity a vůle vzdorovat a stavět se na odpor.
Koncentrační tábor Sachsenhausen měl v systému nacistických táborů od samého počátku klíčové postavení. Roku 1938 sem byla z Berlína přeložena centrální správa (Inspektorát koncentračních táborů), která řídila koncentráky nejen v Německu, ale ve všech zemích, které se dostaly do područí německé Říše.
Během let 1936 až 1945 prošlo Sachsenhausenem více než 200 tisíc vězňů - Němců i občanů téměř všech zemí Evropy. Polovina jich zemřela na podvýživu, choroby, kruté zacházení, nebo násilnou smrtí na šibenici, v jámě, kde se popravovalo zastřelením, anebo v plynových komorách. Mrtvoly spálili v pecích, a když ne, tak je pohřbili do hromadných hrobů v areálu tábora či v lesích okolo něj. Po politických vězních přišli na řadu (v rámci projektu rasové očisty) mentálně i fyzicky postižení, homosexuálové, lidé z kriminálního podsvětí, ke kterým byly přiřazeny i prostitutky, Romové a Sintové, a v čím dál větší míře Židé. První transport se Židy (asi šest tisíc osob) dorazil do Sachsenhausenu po pogromu zvaném Křišťálová noc v listopadu 1938.
Prvními vězni ze zahraničí byli Poláci – zajatí vojáci i civilisté, zejména Židé – a velká skupina českých studentů. Tehdy tu umíralo na podvýživu třicet až čtyřicet lidí denně. Roku 1940 přivezli do tábora 17 tisíc polských zajatců. Právě oni se stali prvními oběťmi registrovaných exekucí zastřelením. Mnozí se stali obětí sadizmu kriminálníků, kteří také terorizovali život v táboře.
Roku 1941 zde poprvé zavraždili vězně v rámci akce eutanazie (Akce T4) zaměřené na očistu společnosti od duševně nemocných a sociální spodiny. Ve stejnou dobu přivezli do tábora sovětské zajatce a osmnáct tisíc z nich krátce na to zastřelili. Tehdy začalo i cílené vyhlazování Židů, které původně chtěli vysídlit do jižních oblastí Ruska a Ukrajiny. Blitzkrieg (blesková válka) se však bitvou u Moskvy v Rusku zastavila, a proto se Himmler rozhodl likvidovat Židy ve velkých koncentračních táborech, zejména v Polsku (Osvětim II – Březinka, Treblinka, Sobibór, Majdanek a další). Roku 1942 dorazily do Sachsenhausenu velké transporty z Norska. Bylo zde zastřeleno 81 holandských duchovních. Táborový lékař Schmitz zkoušel na vězních účinky rychle působících jedů.
V roce 1943 byla k tzv. Stanici Z určené k likvidaci vězňů, přistavěna ještě první plynová komora v táboře. Z velkých transportů z Francie byli vybráni a zastřeleni odbojáři. Začaly povolené lékařské pokusy na židovských dětech. Odjíždějí obrovské transporty do Majdanku.
Přestože tábor spojenci v roce 1944 několikrát bombardovali, musel přijmout přes 50 tisíc vězňů, zejména z koncentráků ve východní Evropě. Politické vězně, kteří se zapojili do podzemní činnosti (rádio, letáky), poslali do plynu. Do Sachsenhausenu byli deportováni i účastníci spiknutí proti Hitlerovi, převážně vysocí důstojníci Wehrmachtu. Koncem roku bylo v táboře ještě 47 tisíc vězňů. Židé byli soustředěni do bloku 28 a 29, mezi nimi i několik Židů ze Slovenska.
Roku 1945 bylo zastřeleno 176 zajatců, z toho 60 sovětských důstojníků. 4 000 zajatců bylo posláno do plynu. Transporty nepřestaly, z přeplněného tábora deportovali tisíce vězňů do dalších koncentráků. Na konci války, v noci z 20. na 21. dubna, se na pochod smrti vydaly první oddíly vězňů. Před likvidací tábora popravili esesáci anglické a sovětské důstojníky a spálili většinu archivu. 22. dubna 1945 tábor osvobodili vojáci sovětské a polské armády.
Již v roce 1945 začaly zařízení tábora využívat speciální jednotky NKVD. Bylo tu internováno 60 tisíc lidí podezřelých z kolaborace s nacisty – umělci, podnikatelé, střední kádry NSDAP, zaměstnanci represivních orgánů, koncentračních táborů a vykonavatelé organizovaného teroru. Tisíce jich skončily po rozsudku vojenského soudu ve věznicích, 12 tisíc podmínky v táboře nepřežilo.
]]>Pochod smrti
Třiašedesát let poté jsem vykročil na tuto cestu také. S tělem změkčilým pohodlným životem, s cigaretami v kapse, s kreditkou a autem v patách. Kráčel jsem v doprovodu přátel a cestou jsme míjeli lány jasně žluté řepky olejné. Ke katarzi došlo na hřbitově v Linde. Zde, v hromadném hrobě, leží pravděpodobně táta. Seděl jsem na hřbitovní zdi, kouřil, koukal na pamětní desku beze jmen a plakal. Za mnou filmaři připravení točit.
Když jsem kladl na pietní místo kamínek, nenapadlo mě nic než: „Máme první vnučku, jmenuje se Sofinka.“ Asi jsem chtěl říct, že její geny jsou také geny mého táty. A přesto… Kdyby byl tehdy vydržel ještě pár hodin, jak jiný by byl život naší mámy, bratra, mých dětí a také Sofinky!
Ovšem, kdyby byl vydržel ještě těch pár hodin, došel by do lesa u městečka Below spolu s dalšími tisíci vyhublých vězňů. Válka právě skončila a oni byli umístěni na tomhle kousku půdy, aby vyčkali, než bude rozhodnuto, co s nimi. Jídlo, které jim dodával mezinárodní Červený kříž, rozebrali cestou vojáci a civilní obyvatelstvo. Živili se kůrou ze stromů, kterou míchali s řepou. A umírali dál. Těsně u toho lesa je malé muzeum. Byl jsem zde v květnu 2008 a také zde jsem viděl pozůstatky po nedávném útoku neonacistů.
]]>Návraty?sousedé, do míst, kde je už nikdo nečekal. A než si stihli zvyknout na normální život, moci se ujali komunisté. Hned první vlna politických procesů po válce měla silný antisemitský náboj. Následovaly perzekuce, vězení, popravy… a opět útěky a úniky. Představa, že se člověk po válce vrací domů, vzala za své. Lidé si domovy museli znovu a namáhavě vytvářet. Moje máma se vrátila do Partizánské Ľupče. Rychle ovšem pochopila, že je třeba se sbalit a jít dál. Pro mnohé sousedy to byla osamělá ženská, vdova po bohatém statkáři, třídním nepříteli.
Trvalo mi několik desetiletí, než jsem pochopil, že návraty nemají nic společného s nohama a místy, ale pouze se vztahy a s osobní reflexí života.
]]>Už nikdy?„Pokud jeden jediný člověk chodí po ulicích se strachem o svou bezpečnost jenom proto, že je jiný než většina, ani ostatní nejsou v bezpečí“. Moje známá měla pravdu, demokracie sama o sobě nám nezaručuje vůbec nic.
Pobýval jsem tehdy (začátkem devadesátých let) v Londýně také kvůli politicky motivovanému antisemitizmu. Projevoval se především anonymními ataky, články v nacionalistickém tisku, ale také přímými útoky. Některé byly překvapivé. Například když arcibiskup Sokol, vrcholný představitel katolického kléru na Slovensku, intervenoval u ministra kultury Slovenské republiky proti mé údajné aspiraci na místo ředitele televize tím, že rukou naznačil skobovitý profil mého nosu.
Po odchodu z politiky a ze Slovenska do Čech jsem byl konfrontován s pestřejší škálou xenofobie všedního dne. Jejím častým cílem byli Romové. Zmrzačení a ranění (na těle i duši) by se dali počítat na tisíce. Až po kolapsu komunistického režimu, jsem definitivně pochopil, že svoboda nepřichází z vnějšku, že není kam utíkat – nebezpečí je potřeba se postavit.
Jak šel čas, obě strany této války stmelovaly své řady. Začali jsme se utkávat například u příležitosti výročí takzvané Křišťálové noci, deportací Židů a podobně – v Plzni, v Praze a jinde. My jsme zakládali své občanské a svépomocné organizace, nadace, dokumentační střediska. Spouštěli jsme své projekty pro média, školy, občany. Poznával jsem přitom nejenom pamětníky, ale také aktivisty, a to na obou stranách.
Trvalo mi hodně let, než jsem dospěl k jistotě, že odpor proti extremizmu není extremizmus. Že programové nenásilí při ochraně životů a důstojnosti lidí je druhou stranou interpretováno jako slabost. Že stát a jeho instituce nejsou zárukou ničeho, když lidé pasivně přihlížejí. Že globální a lokální problémy a témata se prolínají a tvoří celek. Celek, jehož sebevražednou mutací je pro mě stejně antiamerikanizmus jako antisemitizmus nebo anticikánizmus, stejně nacionalizmus jako xenofobie a podobné deviace. Ostentativní víru v stát a jeho glorifikaci vnímám jako nevíru ve svobodné individuum, averzi ke kapitalizmu jako skrytou propagaci socializmu a socializmus jako utopii, která se praktickou realizací mění v horor. Řeči o fašizoidním sionizmu a militantním Izraeli chápu jako moderní verzi konspiračních teorií.
Extrémisté na ulicích, potenciální pachatelé, jsou jenom vrcholek ledovce. Pod touto slupkou jsou potenciální diváci. A potenciální oběti by měly vědět, že nabubřelé národovecké řeči jsou jasným signálem, že minulost je zde a zůstane s námi.
]]>Dokumentární film Krátká Dlouhá Cesta... o krátkém životě a dlouhé cestě ...
V dubnu 1945 byl Vojtech Gál zavražděn na pochodu z koncentračního tábora Sachsenhausen do Schwerinu. V dubnu 2008 se jeho syn vydal stejnou cestou, aby se pokusil najít hrob svého otce a aby vydal svědectví. Doprovázeli ho přátelé, filmaři a spolupoutníci. Nerozuměli všemu, s čím se na své cestě setkali, a nebyli s to pochopit reakce některých lidí, s nimiž se setkali. Ale ani na okamžik je nenapadlo, že by putovali bez cíle, že by jejich cesta neměla žádný smysl. Tento film je jejich osobní a nepřkrášlenou výpovědí o ní.
Námět: Fedor Gál
Scénář a režie: Martin Hanzlíček
Kamera: Richard Krivda
Hudba: Marian Varga
Fotografie: Miro Švolík
Graphický design: Radana Lencová
Střih: David Vojta
Producenti: Fedor Gál, Jarmila Poláková
Délka filmu: 82 minut
Tento film vznikl za laskavé finanční pomoci těchto institucí:
Union of Jewish Communities in the Slovak Republic.
Nadace EZRA
Ústredný zväz židovských náboženských obcí v Slovenskej republike
Rada na odškodnenie obetí holokaustu v SR
DVD můžete zakoupit dobírkou (v české, anglické, nebo německé verzi) s knihou, anebo bez ní, na naší kontaktní adrese. Cena DVD s knihou je 15 EURO, bez knihy 10 EURO plus poštovné.
© Fedor Gál, Film & Sociologie, 2009]]>APartizánska Ľupča16. 2. 2008 – 10. 5. 2008
Následující událost se stala, myslím, někdy v prosinci 1989. Centrála Veřejnosti proti násilí sídlila tehdy ještě na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Stáli jsme v řadě na oběd, když mě oslovil malý mužíček. Asi takhle: „Co bys řekl tomu, kdyby si během mítinku na náměstí lidé předávali mikrofon a každý by nahlas přiznal, na co myslí a co cítí?“ Byl to Jano Fajnor a svůj dokument o tom, jak se dělala v Bratislavě revoluce, natočil. Za kamerou stál Richard Krivda ve svém neodmyslitelném klobúčiku.
Když jsem se definitivně rozhodl uskutečnit projekt Krátká dlouhá cesta, byl první, koho jsem oslovil. Richard si sám vybral parťáka – Martina Hanzlíčka. Martina jsem neznal, ale po našich prvních pracovních diskuzích v kubánské hospodě v pražské Kaprově ulici jsem poznal člověka naladěného na stejnou vlnovou délku. Původní myšlenka byla, že spolu uděláme několik videí pro internet, a tečka. První setkání s lidmi a místy nás však opravdu dostala. Najednou bylo jasné, že potřebujeme kongeniálního fotografa, web designéra, hudbu. Pokud jde o fotografa Mira Švolíka, volba byla zcela jasná. Autorsky se podílel na několika mých knihách. Skvělý člověk, profesionál. Zcela spontánně se objevil také náš autor hudby, společný kamarád a slovenská legenda Marián Varga. Byl sice zrovna dlouhodobě nemocný, ale vůbec nepřicházelo v úvahu, že bychom oslovili někoho jiného. Navíc o něm právě tehdy Richard a Martin točili dokument. Bylo to vše v době, kdy jsem se právě zotavoval ze šestileté práce v oblasti internetu a mobilních technologií. Získal jsem ovšem zájem o aktivní participaci v nových mediích. Můj osobní web a blog, a také web i blog mé ženy Ireny k naší veliké spokojenosti založili Milan Nedvěd a Jirka Pětvaldský. Zcela přirozeně se tedy oba stali autory internetové koncepce Krátké dlouhé cesty. A byli to také oni a Martin Hanzlíček, kdo se začali dožadovat nějakého typografického řešení pro toto naše multimediální dílo. Vždyť bylo nutno hledat výraz pro minimálně pět typů písma, tak aby literární texty, komentáře, popisky Mirových fotografií, titulky a podobně souzněly s hudbou, obrazy, dějem, tématem. Volba padla na výtvarnici a grafičku Radanu Lencovou.
Náš tým se pustil naostro do práce na podzim 2007. Krátce na to jsem přišel o řidičák a role našeho řidiče se ujal penzionovaný plukovník policie Rudo Vitkovič, kamarád z revolučních dob. Jakkoliv skvělá byla partička, kterou se povedlo poskládat hned v počátcích našeho projektu, ukázalo se, že nejsme dostatečně zorientovaní ve vlastním tématu. Čekalo nás totiž bloudění po Německu ve stopách pochodu smrti ze Sachsenhausenu, hrabání se v archivech, rekonstrukce historických událostí a podobně. A tohle bylo správné zadání pro vzdělaného a zcestovalého novináře, spisovatele a filmaře Eugena Gindla. Navíc jsme se znali už léta, a dokonce jsme společně napsali knihu, ke které nás motivovaly naše prudké spory v průběhu bloudění Indií. Eugen Gindl je také autorem kapitoly Sachsenhausen. Eugena velice dobře doplnili etnolog Peter Sallner, historik Ivan Kamenec a archivář Juraj Kalina (I. Kamenec je také autorem kapitoly Holocaust v datech).
Ti, kdo se někdy v životě pustili do podobného projektu, vědí přesně, co pro výsledek znamenají překladatelé, produkční, asistenti… V našem týmu se o češtinu starala Olina Štajnrtová, o angličtinu agentura LTT Translations přítele Ivana Slobody, jeho manželka Ros Sloboda, Ewald Osers (texty), Ivo Řezníček s Hannah Skinar (titulky) a o němčinu Rainette Langová a Peter Zajac, který nám jednou pomohl také v terénu. Na Slovensku dělala produkční Ivana Zlatňanská. Po ní přebrala kompletní agendu Jarmila Poláková z Asociace Film a Sociologie. Richardovi s kamerou a zvukem pomáhali Peter Zubal a Fero Žadoň a výslednou zvukovou podobu (mix) vytvořil Václav Vondráček. PR a marketing nám dělal Dany Rexa, zvukaře pro Mariána Vargu Miloš Brunclík.
Bylo mi od začátku jasné, že projekt neutáhnu z vlastních peněz. První, kdo bez zaváhání a zcela nezištně podal ruku, byla Nadace pro rozvoj vzdělání v Praze, jmenovitě pánové Václav Foglar a Peter Vajda. V začátcích pomohlo našemu projektu také Dokumentační středisko holocaustu v Bratislavě a zdejší (bratislavská) Židovská náboženská obec. Děkuji Jožkovi Weissovi a Monice Vrzgulové. Film byl vyroben s finančním přispěním Nadace EZRA (Bratislava, Slovensko) a Ústředního svazu židovských náboženských obcí Slovenské republiky. Dále přispěli: bratislavská nadace Dobro prostřednictvím Jara Nováka a Igora Rintela.
Na naší cestě jsme potkali mnoho lidí, kteří se nám svěřili se svými příběhy, zkušenostmi a traumaty. Za všechny uvádím: svého bratra Egona z Bratislavy (Slovensko), Ilonku Kartalovou s rodinou ze Zvolena (Slovensko), Věru Meisels z Tel Avivu, Annu Podolanovou z Rajce (Slovensko), Gertu Vrbovou z Londýna, rodinu Beňovu, manžele Mydielkovi, Máriu Gajdárovou a Libuši Majerčiakovou z Partizánské Ľupče (Slovensko). V Německu nám hodně pomohli: Michael Grueber (Teschendorf), starostka z Linde Iris Fischer, evangelický farář Gerhard Gabriel z Grunebergu, Dr. Horst Seferens a paní Anka Milarch z památníku Sachsenhausen.
K tomu, aby se o Krátké dlouhé cestě vědělo, nám pomohli lidé z týdeníku Respekt, z Českého rozhlasu, deníku SME a týdeníku Týždeň. Vůbec není náhodou, že první dvě redakce jsou české a druhé dvě slovenské. Děkujeme, přátelé.
Všechny mé texty čte a připomínkuje už téměř čtyřicet let moje manželka Irena. Při práci na tomto projektu jsem hodně myslel na svou mámu, syny Róberta a Braňa, a na vnučku Sofii.
]]>Kontaktkontakt45